Rozmluvy s Raméšem Balsekarem v Bombaji, 4.2.2008 (část 3.-závěrečná)

Přepis třetí části rozhovoru ze satsangu v Ramešově bytě v Bombaji ze dne 4.2.2008, překlad I.Wiesner

Omkar: Ale ovlivní to skutečně Vědomí, které je stále zde?

Ramesh: Omkare, proto se také otázka netýká… O čem vlastně mluvíme? Omkare, o čem vlastně mluvíme? O štěstí pro Omkara a Rameshe! To je to, o čem mluvíme! Omkar musí žít svůj život, Ramesh musí žít svůj život. Jaký je účel a smysl života? Štěstí. To je to, co zkoumáme.
Takže, ve středu mého zájmu je to, po čem někdo, jako jsme my, touží nejvíc. Máme to štěstí, že jsme dostatečně zaopatřeni v životě, za což bychom měli být vděčni Bohu, protože jsou miliony lidí žijících pod hranicí bídy a také máme zdravý rozum a víme, že máme úplnou svobodnou vůli, ale naše svobodná vůle je bezcenná v praxi i v teorii.
V teorii je má svobodná vůle založená na dvou faktorech, moje geny a podmíněnosti a nad žádným z nich jsem neměl kontrolu. Takže, kdo měl kontrolu nad těmito dvěma faktory? Zdroj nebo Stvořitel nebo Bůh. Proto Bůh pevně stanovil tyto dvě kvality, geny a podmíněnost informacemi až do dnešního dne, v každém organismu těla a mysli, takže mi bylo naprosto jasné, nepopiratelně jasné, že to, co jsem dělal po celý svůj život podle své svobodné vůle, bylo přesně to, co Bůh očekával, že budu dělat.
Přesněji řečeno, nebyl to Ramesh, dělající cokoliv, ale byl to Bůh, jednající skrz tento lidský organismus těla a mysli a vykonávající cokoliv, k čemu mělo dojít podle Boží Vůle, Kosmického Zákona a moje geny a podmíněnosti byly pouze mechanismem k tomu, aby došlo k mému činu.

Omkar: Mám pocit, že kdyby to bylo možné přijmout, bylo by to Osvobození.

Ramesh: A, upřímně, pro mne to je Osvobození, Osvícení, Seberealizace. Protože když jsem došel k tomuto konečnému závěru, měl jsem svůj vlastní koncept Osvícení. V té chvíli jsem měl svůj vlastní koncept Osvícení. Co je pro mne Osvícení? Vyjádřím to jasně.
Osvícení znamená úplné přijmutí toho, že se všechno v tomto světě děje podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. Jak toto dění někoho ovlivní k lepšímu či horšímu, ať už je úmysl jakýkoliv, je opět podle Boží vůle, Kosmického Zákona, skrz který organismus těla a mysli dojde k činu, který společnost považuje za tvůj čin, můj čin, jeho čin, je opět podle Boží Vůle Kosmického Zákona. Lidská bytost je neschopná sama udělat jakýkoliv čin.
Řekl jsem, toto je pro mne Osvícení.

Omkar: Je zde nějaký způsob, jak povzbudit toto přijetí?

Ramesh: To není moje starost, Omkare. (Ramesh se směje a Omkar také) To není moje starost. Jestli chceš, abych pokračoval s tím, co je moje starost, povím ti to.
Řekl jsem toto je pro mne Osvícení. A já hledám štěstí. Proto ponechme Osvícení stranou. Zajímá mne skutečnost, jaké štěstí získám pro zbytek svého života takové, které jsem neměl předtím, pokud budu schopný přijmout úplně to, že nejsem konatelem žádného činu, vše se pouze děje podle Boží Vůle, Kosmického Zákona skrz tento organismus těla a mysli a geny a podmíněnosti jsou mechanismem tohoto dění.
Hledám štěstí. Nyní vím, že toto štěstí nemám. Proto nejdůležitější závěr, ke kterému je potřeba dojít je to, že hlubší štěstí, které hledám, je úplně, od základu odlišné od potěšení, která jsem hledal v životě.
Po celý svůj život jsem vyhledával potěšení v mylné představě, že to je štěstí, ale nyní vím, co to potěšení je a také vím, že toto štěstí stále nemám. Proto má další otázka byla a nejdůležitější závěr, ke kterému bych měl dojít, zněl, že hlubší štěstí, které hledám, není možné nalézt v potěšeních, která přináší život. Ve skutečnosti hlubší štěstí, které hledám, není vůbec možné nalézt v běhu života.
Protože běh života znamená pouze potěšení a bolest.
Takže, toto je nejdůležitější závěr, ke kterému jsem došel a ten zní, že štěstí které hledám, je úplně nezávislé na běhu života. Může to být tedy pouze v mém postoji k životu. Pro mě ten nejdůležitější závěr. Štěstí, které hledám, nezávisí na potěšeních, které vyhledávám, ale na mém postoji k životu.
A ještě dokonce vím, vzpomeň si, moje hledání štěstí není založeno na vyhledávání potěšení a jsem schopný ho provádět, protože jsem díky Boží milosti dostatečně zaopatřený v životě. Kdybych nebyl dostatečně zaopatřený v životě, kdybych žil pod úrovní hranice bídy, asi bych nebyl schopný dojít k tomuto pevnému závěru, protože každý pod úrovní hranice bídy pouze říká – moje štěstí znamená minimum peněz pro moje minimální základní potřeby, potrava, ošacení a střecha nad hlavou. Nic jiného mě nezajímá. Toto je pro mě úplné štěstí.
Proto se nezabývám někým, kdo žije pod úrovní hranice bídy, to je Boží starost, zabývám se svým štěstím. A když mluvím o sobě, myslím tím někoho, kdo je dostatečně zaopatřený v životě a kdo musí dojít k pevnému závěru, že štěstí které hledá, nemá nic společného s během života, ale s jeho postojem k životu.
Další otázka byla jednoduchá. Jaký byl můj dosavadní postoj k životu, který mi nepřinesl štěstí?
Byla ještě jedna, obtížnější otázka. Co myslím svým postojem k životu? Postoj k životu je fráze, která by filozofy potěšila. Můžete o ní napsat stovky knih. Tak velký prostor. Ale když hledám své štěstí, co myslím svým postojem k životu? A jediný závěr, ke kterému jsem dokázal dojít, byl, že postoj k životu, který dává tak velký prostor, ve skutečnosti znamená můj postoj vůči ostatním. Když řeknu můj postoj k životu, jediné co tím mohu myslet je můj postoj vůči ostatním, kteří reprezentují zbytek světa.
Takže jaký byl můj postoj vůči ostatním, který mi nepřinesl štěstí? To bylo jednoduché. Jaký byl Omkárův postoj vůči ostatním po celý jeho život, který mu nepřinesl štěstí? Jaký je Omkárův postoj vůči ostatním? Na čem je založený Omkárův postoj vůči ostatním? Na čem je založený Rameshův postoj vůči ostatním? Na čem je založený postoj každé lidské bytosti vůči ostatním? Jednoduché, že?
Jaký je přístup každé lidské bytosti vůči ostatním, který jí nepřinesl štěstí, které hledá?
A odpověď je zřejmá. Odpověď je, že postoj každé lidské bytosti vůči ostatním je založený na podezřívavosti, rivalitě. Dokonce mezi malými bratry a sestrami je rivalita. Matka přinese domů koláč. Není to příliš velký koláč. Chci ho celý pro sebe. Ale jsou zde bratři a sestry. Takže co matka udělá? Čtyři bratři a sestry, rozdělí ho na čtyři díly. Všichni čtyři se dívají, který díl je největší. Ano či ne? To, co říkám není žádná teorie.
Proto pevný závěr, ke kterému jsem došel, je, že vztah každé lidské bytosti vůči ostatním, od začátku času, byl a je založen na rivalitě a proto není šťastná. A bylo mi jasné, že tak to musí pokračovat po další miliony let.
Proto jsem došel k závěru, že hledání štěstí v životě je ztrátou času a energie. Lidská bytost nemůže být šťastná. A věř mi, opravdu jsem odevzdal svůj intelekt. Odevzdal jsem svůj intelekt a když jsem ho odevzdal, odpověď jsem dostal zvenku, zvenku tím myslím ze Zdroje. Zněla, mýlíš se, lidská bytost může být šťastná, je zde odpověď, a ta odpověď, kterou jsem dostal zvenku, je to, co jsem ti řekl … a to, o čem stále mluvíme.
Odpověď, kterou jsem dostal zvenku, Omkare zněla – mýlíš se, je možné, aby byl člověk šťastný, několik lidských bytostí bylo šťastných, byli nešťastní, protože znali odpověď, ale odmítli ji přijmout a ta odpověď je základem každého náboženství. To je odpověď, kterou jsem dostal.
Předtím jsem usoudil, přemýšlel jsem o tom, ne že bych o tom nepřemýšlel, že nemůže být jeden základ pro všechna náboženství, jinak by zde nebyly náboženské války po stovky let, nemůže být jeden základ, ale zde je odpověď od Boha – je zde společný základ, ale lidské bytosti ho zahodily a pak jsem přišel na čtyři nejkrásnější slova z Bible – Bud Vůle Tvá ( Thy Will Be Done, Tvá Vůle Buď Konána ) Co to znamená? Jednoduché. Nemůže se stát nic, aniž by to nebyla Boží Vůle.
To znamená, že vše ve světě, v jakoukoliv chvíli, je přesně takové, jaké to má být podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. A také už vím, že jednota Neprojeveného se stala dualitou jakéhokoliv představitelného druhu, začínající mužem a ženou.
Jestliže toto přijmu, nemůže se stát nic, aniž by to nebyla Boží Vůle a to, že základem Projevu je dualita začínající mužem a ženou, musím přijmout i to, že nebyla nikdy na zemi doba, kdy by byli lidé pouze dobří, krásní, vlídní, – vždy zde museli být i lidé opační.
S tímto přijmutím je zbytečné ptát se sám sebe, proč Bůh stvořil někoho, jako byl například Hitler, kvůli kterému devět milionů Židů ztratilo své životy. Odpovědí je – proto, že Bůh stvořil také Ježíše Krista a Svatého Františka a Ramakrishnu Paramahamsu a Ramanu Maharshiho ….. a ……Rameshe Balsekara. Proto jsem se také nemusel nikdy ptát, proč Bůh stvořil handicapované děti, co ty ubohé děti provedly. Odpovědí je – Bůh musel stvořit handicapované děti, protože Bůh stvořil zdravé děti.
Proto moje štěstí závisí na přijmutí všeho takového, jaké to je na obě strany a základem každého náboženství je, podle Bible – ,Bud Vůle Tvá, islám říká to samé a někdo mi říkal, že doslovný překlad slova islám je ,odevzdání se . A co může lidská bytost odevzdat Bohu jiného, než svůj pocit osobního konatelství.
Hinduistické náboženství říká tu samou věc ještě silnějším způsobem. Bible říká – ,Bud Vůle Tvá, hinduistické náboženství říká – Ty jsi konatel, Ty jsi zakusitel, Ty jsi ten kdo mluví, Ty jsi ten kdo naslouchá – to je to, s čím jsme začali – Ty jsi ten, kdo mluví, Ty jsi ten kdo naslouchá – zdá se, že Ramesh mluví, Omkar naslouchá, Omkar mluví, Ramesh naslouchá, ale kdyby jsme oba byli v hlubokém spánku nebo v bezvědomí pod vlivem sedativ, ani jeden z nás by nebyl schopný mluvit ani naslouchat ani dělat cokoliv jiného. Proto, kdo dělá to všechno? Vědomí mluví skrz jeden nástroj, naslouchá skrz druhý, mluví skrz jeden, naslouchá skrz druhý.
Proto, to podstatné, co chci říci, další důležitá otázka – předpokládejme, že jsem schopný přijmout úplně, že nejsem konatel, nikdo není konatel, jaké štěstí tím získám po zbytek svého života, které jsem neměl předtím? Od začátku se zabývám hledáním štěstí – jestliže jsem schopný přijmout úplně, že nejsem konatel, ten druhý není konatel, jaké štěstí tím získám po zbytek svého života, které jsem neměl předtím? A na stejnou otázku měl Buddha stejný koncept, byl jsem docela šťastný, vlastně ne opravdu šťastný, pocítil jsem nesmírnou úlevu, když jsem zjistil, že alespoň velký Buddha měl ten samý hloupý koncept, jako jsem přijal já – to, že lidská bytost není schopná sama vykonat jakýkoliv čin.
Takže, jeho koncept, co je osvícení?
Úplné přijetí konceptu, který jeho slovy, Buddhovými slovy zní – „Události se dějí, skutky jsou konány, ale není zde žádný individuální konatel jakéhokoliv činu.“ Toto je osvícení.
Další otázka – co pro mě toto osvícení udělá po zbytek mého života takového, že jsem to neměl předtím? Buddha řekl: ,Osvícení znamená konec utrpení. Takže, konec utrpení je štěstí, které hledám. Konec utrpení ve vztahu k tomu, co říkal Buddha, je štěstí, které hledám. A které neexistuje v potěšení a bolesti, jež přináší život.
Takže, když jsem schopný přijmout úplně to, že nejsem konatel svých činů, potom celé břemeno pýchy za své dobré, úspěšné akce, větší břemeno studu a provinilosti za své akce, které byly neúspěšné a zranily ostatní a dokonce ještě větší břemeno nenávisti vůči druhým, kteří zranili mě – celé toto břemeno zmizí. Celé břemeno úzkosti a nenávisti zmizí. A zmizení tohoto břemene pro mě automaticky znamená moje štěstí, které jak jsem si uvědomil, je klidem mysli.
Takže k tomu jsem došel. Štěstí, které hledám, štěstí, které hledala a hledá každá lidská bytost, aniž by o tom věděla, je pouze klid mysli, štěstí díky klidu mysli, a potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že staré slovo v sanskrtu, tři tisíce, pět tisíc, bůhví kolik tisíc let staré, znamená přesně, do písmene to samé. Já říkám štěstí díky klidu mysli, slovo v sanskrtu říká ,Sukha – Shanti – jestliže se jmenuješ Omkar, musel jsi už slyšet o ,Sukha – Shanti ?

Omkar: Ano

Ramesh: Štěstí díky klidu mysli ,Sukha – Shanti, a Buddha šel ke kořenu věci – na čem je založeno ,Sukha – Shanti? Na nepřítomnosti utrpení. Utrpení, způsobené nenávistí vůči sobě samému za své činy a nenávisti vůči druhým za jejich činy. Toto utrpení skončí, což znamená ,Sukha Shanti, štěstí díky klidu mysli. O.K. ?

Omkar: O.K.

Ramesh: Ale má to háček. Velmi podobný tomu, který Bůh umístil do mé svobody akce, do mé svobodné vůle – mám svobodnou vůli, ale nemám žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů. Podobně, toto je úplná ,Sukha – Shanti, ale koncept musí být přijat ÚPLNĚ !
Intelektuálně ho přijme i úplný hlupák, když to znamená ,Sukha Shanti. Přijme ho dokonce i úplný hlupák. Ale koncept nemůže pracovat, aniž je jeho přijetí úplné. Proto, jaká je Omkárova konečná otázka?
Co mohu udělat pro to, abych měl úplné přijetí, ne pouze intelektuální, toho, že nejsem konatel? Není to pravda?
Jaká je odpověd? Nevíš? Co mohu udělat pro to, abych měl úplné přijetí toho, že nejsem konatel? A Omkarova odpověd je – nevím, to je to, co bych rád věděl.

Omkar: Nevím.

Ramesh: Nevíš, co udělat?

Omkar: Ano.

Ramesh: Odpověď je mnohem jednodušší. Není nic, co Omkar může udělat. Proč? Protože není konatelem ničeho! Vidíš ten háček?

Omkar: Háček 22. ( Catch 22, román J.Hellera Hlava 22)

Ramesh: Co mohu udělat pro to, abych své intelektuální přijetí změnil v úplné přijetí? Nic! Protože nejsi konatel!
Ale co to znamená? Znamená to velmi důležitou věc. Stane se to pouze tehdy, pokud se to má stát, ne jinak. Ale nemusíš být pesimista. Protože už samotný fakt, že nejsi jedním z těch lidí, kteří žijí pod hranicí bídy, fakt, že jsi jedním z těch, kteří jsou dostatečně zaopatřeni v životě, kteří hledají štěstí jako něco překračujícího potěšení, není tvá volba, není tvé konání. I k tomu došlo podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. Takže, když tě Bůh donesl tak daleko, není třeba se bát, že tě teď upustí. Proto nepovažuj svou sklenici za poloprázdnou, považuj ji za poloplnou a užij si to.
Ramesh: Ale je zde jedna oprávněná otázka. Nevykonával Omkár pravidelně v určitém rozsahu meditaci, opakování božího jména, japu?

Omkar: Pokoušel jsem se.

Ramesh: Otázka nyní je, co mám nyní udělat s těmito náboženskými praxemi, duchovními praxemi? Oprávněná otázka, že?
Jaká je odpověď? Jednoduchá. Jestliže Omkárovi přinášelo vykonávání těchto praxí potěšení, není žádný důvod, proč by se měl Omkár jakéhokoliv potěšení vzdávat. Ale jestliže se cítil nucen je vykonávat, pak se jich může klidně vzdát.
Ale je zde další oprávněná otázka a ta zní: Zatímco čekám, až se Bůh rozhodne, není zde něco, co bych mohl dělat, aby mi uběhl čas? Jestli to nazývám duchovní praxí nebo ne není podstatné. Vím, že to nemá žádný vliv na to, co se má stát. Není zde něco, co bych mohl udělat, aby mi uběhl čas? A tato otázka je, myslím, oprávněná a proto mám návrh, který nazývám osobní zkoumání. Extrémně jednoduché, protože ho ve skutečnosti nevykonáváte, pouze pozorujete, jak se děje. Osobní zkoumání.
Jestliže máte čas během dne, můžete ho provádět kdykoliv. Ale jestliže jste zaneprázdněni během dne, udělejte si na konci dne deset minut volno, sedněte si v tichosti, ale buďte spokojení, protože toto není jogová disciplína, a abyste se cítili spokojení, vyberte si to nejpohodlnější místo k sezení a jestli si k tomu, abyste byli spokojení chcete dát šálek kávy nebo sklenku irské whisky (Omkár je Ir) nebo skotské whisky, dopřejte si ji, nedělám si legraci, buďte spokojení a pak proveďte velmi jednoduché osobní zkoumání.
Z mnoha událostí během dne, ke kterým, jak si uvědomíte, pouze došlo a já s nimi neměl co do činění, byl jsem pouze součástí v kole dění, vyberte jednu událost, o které jste přesvědčeni, že to byla vaše akce. U mnoha ostatních nevím, možná nejsem konatel, ale toto je moje akce. Pak tuto akci prozkoumejte. Rozumíte, co tím myslím? U ostatních akcí nevím, ale toto je moje akce a pak ji prozkoumejte. Znovu, velmi jednoduché.
Jestliže považuji tuto akci za svoji akci, rozhodl jsem se tuto akci vykonat v určitou chvíli? Moje akce. Rozhodl jsem se ji vykonat v určitou chvíli? Pak si vzpomenete – ne, nerozhodl. Potom, vše co potřebujete udělat je si vzpomenout. Jestliže jsem se nerozhodl vykonat tuto akci v určitou chvíli, jak k této akci došlo? A vzpomenete si, že jste měli myšlenku. Došlo k myšlence. A tato myšlenka vedla k vaší akci. A pamatuj, že tato myšlenka, ke které došlo, mohla vést vraha k tomu, aby spáchal vraždu a nebo tato myšlenka, ke které došlo, mohla vést člověka z Microsoftu aby se stal nejbohatším mužem v zemi.

Omkar: Takže myšlenka pouze přichází do mysli.

Ramesh: A proto nemáte žádnou kontrolu nad myšlenkou. Proč? Protože žádná lidská bytost neměla nikdy žádnou kontrolu nad tím, jaká bude další myšlenka. Nikdo neví, jaká bude další myšlenka v té periodě bez myšlenek.
Kdyby k myšlence nedošlo, nedošlo by k vaší akci a nemáte žádnou kontrolu nad myšlenkou, proto to není vaše akce. A protože jste to zkoumání vykonali sami, vaše přijetí se tím musí znatelně prohloubit.
Pak vezmete další akci a další a ujišťuji vás, že pokaždé, bez výjimky, ve sto procenti případech, vaše odpověď bude, toto není moje akce, toto není moje akce, až v určitém okamžiku, v závislosti na vašem osudu, Boží Vůli, Kosmickém Zákonu, je pravděpodobné, že dojde k Božskému záblesku úplného přijetí – já prostě nemohu být konatel! A k tomuto záblesku může dojít kdykoliv.
Další možnosti – kdyby se nestalo, že jsem byl v určitou dobu na určitém místě a neuviděl něco, k mé akci by nedošlo. A nemám kontrolu nad tím, že jsem tam byl v té době a co je mnohem důležitější, nad tím, že došlo k něčemu, co jsem zahlédl nebo zaslechl nebo ucítil nebo ochutnal nebo se toho dotkl – kdyby se to nestalo, k mé akci by nedošlo. A pokaždé se tím vaše přijetí více a více prohloubí. O. K.?

Omkar: O. K.

Ramesh: Takže, nějaké další otázky? Ne v tuto chvíli?

Omkar: Ne v tuto chvíli.

Ramesh: Ale pokud nějaké otázky vyvstanou během dne, jste znovu vítán, přijďte a nějak se s nimi vypořádáme.